Jak si obyvatelé Česka představují své ideální bydlení?
Jak si obyvatelé Česka představují své ideální bydlení?
Zatímco na západ od nás lidi sní o luxusním bydlení (http://www.euro-development.cz/), Češi se drží při zemi. Vysněný ideální domek se sedlovou střechou a menším pozemkem (http://www.euro-development.cz/) se od toho, co si nakonec pořídíme, liší jen málo.
Kouzelná formule pro všechny stavební firmy je už jasná: najděte menší město, kolem těch velkých udělejte kružnici o poloměru 30 kilometrů, vykolíkujte pozemek maximálně 1 000 m2 velký a na něm postavte klasický domek (http://www.euro-development.cz/) se sedlovou střechou. To celé vevnitř vymalujte teplou tlumenou barvou, zařiďte prakticky a jednoduše, nalepte na to cenovku s částkou nižší než 3 miliony, přebalte to mašlí a máte vyhráno. Právě jste si splnili český sen (http://www.euro-development.cz/aktuality/dum-za-cenu-bytu-to-jsou-rodinne-domy-herink). Pro takového Američana má čtyřpokojový byt či dům nádech z nouze ctnosti. Jejich ideál je mnohem, ale mnohem velkorysejší. Pro každého člena rodiny jeden pokoj, aspoň jedna společná místnost, a pracovna a samozřejmě zázemí pro hosty. Kdo zná legendární Dallas, chápe, Southwork jako vyšitý. Ale i střízlivější Němci se svou protestantskou minulostí i přítomností jsou při představách odvázaní - pro ně je to luxusní vila na prominentní adrese, městské typy pak jsou ochotny přistoupit na velkorysé penthousy, tedy půdní byty. Obecně se dá říct, že pro tyto kraje je snem luxus, který znamená prostor. To nám stačí v tom bdělém spánku mnohem méně. My můžeme jen spekulovat, jestli za to můžou stopy skromných husitů v nás, komunistické malometrážní paneláky nebo realismus v žilách, který nám našeptává: kdo by to uklízel a sekal...
Chytrá horákyně
Co se týče místa k životu, chceme ode všeho kousek. Proto je v žebříčku těch ideálních lokací na prvním místě menší město, těsně následované vsí, která je v dosahu velkého města, a teprve pak samotné velké město. Vyplývá to z exkluzivního průzkumu agentury Focus pro náš magazín. Rádi bychom byli sice v přírodě, nebo jí aspoň nablízku, ale se všemi výhodami městského života - dost práce, školek a škol, obchodů, restaurací. A to všechno nás láká hlavně ve věku, kdy zakládáme rodinu nebo zrovna pečujeme o menší děti. Naproti tomu a la Sex ve městě je atraktivní hlavně pro studenty a mladé lidi vůbec a pak taky pro ty, kteří by sami sebe zařadili do vyšší střední vrstvy - ať už příjmem, nebo vzděláním. Z průzkumu vyplývá i to, že právě tenhle sen se většině z nás i vyplní. Protože představy o ideálu do velké míry souhlasí s tím, jak kdo doopravdy bydlí. Výjimku tvoří pražáci, což mimopražské jistě nepřekvapí. Sice 60 procent z nich je s bydlením ve velkém městě spokojeno, ale to zároveň znamená, že 40 procent by hlavnímu městu rádo zarecitovalo Sbohem a šáteček. Jen je asi okolností, hlavně možnosti adekvátního zaměstnání, drží ve stověžaté metropoli.
Postav dům, zasaď strom
Staré přísloví nezapadlo - dům pro nás pořád znamená víc než byt. Když pomineme velikost, tak vlastně stavení si v představách maluje 60 procent Čechů, byt je meta pro zbylých 40 procent. A jakkoliv můžou na různých soutěžích sbírat ceny moderní domy s plochou střechou, většina trvá na tradiční podobě se střechou sedlovou. Aspoň to vyplývá z průzkumu Ekonomických staveb, který na podzim otiskly Hospodářské noviny. Jejich ředitel David Mencl si to vysvětluje tím, že lidé nechtějí, aby jejich domy vyčnívaly z řady. Naprosto jednoznačným vítězem českých tužeb je pak menší domek s přiměřeným pozemkem (http://www.euro-development.cz/). Což je sice diskutabilní pojem, ale z poznatků poskytovatelů hypoték se zdá, že oním přiměřeným pozemkem je myšlena plocha do 1000 m2, v případě Pražanů a Brňanů dokonce jen do 800 m2. Tento cíl je samozřejmě už korigován finanční dostupností, ale ve spojení s přáním mít domek spíš menší to vypadá, že rozhodně neprahneme po tom se na svých nemovitých statcích plahočit do úmoru (to, že by nám na nich plahočil někdo cizí, nás dokonce ani ve snu nenapadne). Spíš toužíme po takové zahradě, kde bychom si poseděli u grilu, vykoupali se v bazénku, potěšili se pohledem na záhon růží a natrhali si pár čerstvých jahod a pažitku. Žádné humno se zásobou brambor na celou zimu hned za barákem nebo trávník pro dva amatérské fotbalové týmy.
Bytové jádro pudla
Sny o bytech jsou malinko velkorysejší. Většina sice prahne po praktickém, akorát velkém bydlení, ale relativně těsná menšina by se chtěla nastěhovat do prostorného bytu. Nicméně opět vítězí skromnost. Definice jak akorát velkého bytu, tak menšího domku je na vodě, ale můžeme si pomoct vzorovým počtem pokojů. Nehledě na formu bydlení, většina lidí by si přála pokoje čtyři, druhé místo obsadily třípokojové prostory, následovány pětimístnými. Vzhledem k tomu, že v osmi a více pokojích se vidí jen pět procent z nás, asi máme mnohem menší potřebu absolutního soukromí než naši sousedé. Onen piedestal v podobě čtyř pokojů totiž jasně znamená, že průměrná rodina by měla k dispozici obyvák, ložnici a buď jeden dětský pokoj a pracovnu, nebo dva dětské pokoje. Když to srovnáme se skutečností, tak to víceméně odpovídá. Zvlášť u domů. "Největší zájem je o rodinné domy 4-5+1 o rozloze 120 až 145 m2," říká ředitel odboru nemovitostí Hypoteční banky (www.hypotecnibanka.cz) Petr Němeček. Naproti tomu u bytů je výsledek srovnání snu s následnou realitou dramaticky odlišný, ovšem jen v Praze a Brně. Tam mají lidé největší zájem o menší byty (1+Kk, 2+Kk) v novostavbách a o kategorii 3+1 v panelových domech. Koupě malých bytů podle odborníků souvisí s vyššími cenami, velkou migrací a vysokým podílem singles domácností, zájem o větší panelákové byty zase s tím, že cenový rozdíl mezi panelovým a cihlovým domem je právě v těchto městech velký. Pokud se ale podíváme mimo tyto metropole, tak naprostým hitem napříč krajinou jsou třípokojové panelové byty, za nimi v závěsu jsou stejně disponované cihlové. Tudíž výsledek tak trochu připomíná legendární přísloví, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Od svého snu se počtem místností vzdálíme jen málo, i když jsou rozměrově asi menší, než bychom si přáli, ale to se dá přičíst finančnímu limitu.
Teplo=útulno
Chcete-li oslovit českou většinu se slogany jako moderní, designový nebo hi-tech, sukces to moc nebude. Slyší na ně čtvrtina z nás, a to ještě spíš ta hodně mladá. Zato heslo praktické, jednoduché a útulné přesně zapadá do našich představ o pohodě domova. Zajímavý je i fakt, že naše výjimečnost v podobě vášnivého chalupaření se u části společnosti promítá i do vkusu v oblasti bydlení, osm procent horuje pro rustikální styl. A právě láska k praktickému a jednoduchému zařízení pravděpodobně stojí za tím, jak je u nás vnímán nábytkářský řetězec IKEA. I tím jsme totiž v rámci Evropy odlišní. Zatímco v Německu nebo Británii je to jasné řešení pro mladé lidi, kteří nemají moc peněz, u nás je švédský gigant vnímán jako symbol značkového nábytku ve střední cenové hladině. Do značné míry za to může skutečnost, že pro Čechy je hlavním kritériem při pořizování nábytku cena a vzhled. Zatímco právě Němci a Britové na první, v nejhorším na druhou příčku řadili kvalitní materiál a zpracování. O tom, že ani ve svých představách nechceme příliš vybočovat z řady, svědčí výběr ideálních barev. Pro skoro polovinu populace jsou vrcholem teplé, tlumené barvy. Tedy nejen bytovými designery často zmiňovaný meruňkový mor, ale i pastelová žlutá, zelenkavá. Tradiční bílou, která si držela prvenství řadu generací, tak během pár let napříč republikou smetly právě teplé tóny. Pro bílou teď horuje jen 22 procent lidí, vesměs starších, a jako by to nestačilo, úplně stejný podíl národa vyznává veselé výrazné barvy, to naopak hlavně ti mladší. Vypadá to tedy na bílou prohru. V příštích průzkumech by bylo zajímavé zeptat se i na vysněnou barvu fasády, protože i tam staré gardy zjevně vyklízejí své pozice. Stačí se rozhlédnout po české, moravské i slezské vesnici a vykoukne na vás čím dal častěji červená, pistáciová a dokonce i fialová. Nikdo nemá životní cíl stát se bezdomovcem, všichni chtějí svůj vlastní domov. Nicméně i ve snech, kdy si můžeme dovolit představit, co nás jen napadne, jakkoliv bizarní či nedosažitelné by to bylo, jsme přízemní. Svůj ideál si malujeme jen málo odlišný od toho, kde nakonec zakotvíme. Jenže ona je to vlastně výhoda. Takový Američan si sní o megaranči s vlastním heliportem a bazénem, v němž by mohl vrcholovou formu ladit Phelps, a nakonec skončí v montovaném čtyři plus jedna, který ani neodkáže následným generacím, protože tak dlouho stavba nevydrží. Tedy své sny většina z nich fakt nepromění ve skutečnost, pokud je nepotká zázrak. A my...My čerpáme pohon pro své představy v přísloví Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. I proto patříme k národům, které jsou se svým bydlením celkem dost spokojené. Podívejte se schválně na dětské obrázky. Ty domečky s červenou střechou a šikmým komínem budou dost možná jednou místem, kam budete jezdit hlídat svá vnoučata. Akorát ten komín bude rovný...(Binarova, M. Český sen a neb jak chceme bydlet. časopis MF ONA DNES, s. 23 až 25.).
autor. 1.EUROHYPOTEKA s. r. o.
