Kam až může zajít etika, resp. chamtivost hypotečních bank?
Kam až může zajít etika, resp. chamtivost hypotečních bank?
Morálka bankovních úředníků bude právě tématem, resp. předmětem dnešního netradičního pojednání společnosti 1. EUROHYPOTÉKA s. r. o.
Skandál banky Goldman Sachs opět otevírá otázku: Jsou klienti pro investiční banky pouze dojnými kravami?
Vždy jsem dbal, abych svým klientům radil to, co jsem pro ně považoval za správné, byť to znamenalo méně peněz pro firmu. Takový pohled na věc je ale v Goldman Sachs stále více nepopulární. Tak vysvětloval minulý týden ve sloupku v americkém deníku New York Times manažer Greg Smith svůj odchod z největší světové investiční banky Goldman Sachs. Pro finanční ústav (www.kb.cz), který se před dvěma lety dobrovolným zaplacením půlmiliardové pokuty "vykoupil" z podezření za spoluzavinění hypoteční a posléze finanční krize ve Spojených státech, je to další velká rána na už tak pošramocené pověsti. Smithova slova o stavění zájmů finančního ústavu nad prospěch klientů znovu otevírají otázku, nakolik jsou pro investiční bankéře a makléře klienti pouhými "hejly", na jejichž investicích vydělávají horentní částky. Netýká se to přitom "pouze" bank. Z investování výhodnějšího pro vlastní konta než pro účty klientů jsou podezřívány například i některé hedgeové fondy. Rostoucí nespokojenost lidí s nenasytností některých bankéřů, kteří neváhají obětovat pro zisk mateřské finanční instituce ani peníze svých klientů, vyprovokovala k nezvyklé akci dokonce i americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI). Na konci letošního února nasadil do televize videoklipy, v nichž vystupuje herec Michael Douglas, proslulý rolí prohnilého finančníka Gordona Gekka z populárního finančního thrilleru Wall Street. Zatímco ve filmu Gekko chamtivost finančníků vychvaluje a tvrdí, že je vlastně pro zbytek společnosti prospěšná, nyní před ní varuje. "Ten film byla pouhá fikce, ale problém je reálný," říká Douglas alias Gekko. "Chamtivost je špatná," dodává. Videoklip má být součástí tažení FBI proti insider tradingu a dalším nekalostem v podnikání finančních institucí. Jejich vliv na celosvětovou ekonomiku je totiž v současnosti natolik velký, že excesy bankéřů mohou ohrozit miliony lidí po celém světě. Potvrdila to ostatně právě finanční krize (www.nemovitosti-vykup.cz), která propukla ve Spojených státech v roce 2007. Na ní díky spekulacím vydělalo několik vydělalo několik institucí a jednotlivců, mnohamiliardové ztráty ovšem platily často celé státy.
Cílem kampaně FBI je mimo jiné upozornit investory na možná rizika, která podstupují, když svěřují své peníze investičním firmám. Jaké metody "chamtiví" bankéři nejčastěji používají? I na tuto otázku přinesl odpověď odcházející manažer Goldman Sachs Greg Smith. Finančníci podle něho často přesvědčují klienty, aby investovali do akcií a dalších cenných papírů, kterých se "jejich" hypoteční banka (www.hypotecnibanka.cz) chce zbavit kvůli riziku, či které naopak hypoteční bance nejvíce vynesou - a to nezávisle na výhodnosti pro klienta. Prověřeným receptem je také neprůhlednost obchodů, například "balení" finančních produktů do balíků, jimž mají poruzumět sami bankéři.
Při diskusi o nenasytnosti investorů jsou ve středu pozornosti také manažeři hedgeových fondů, tedy investičních společností realizujících velmi riskantní a spekulativní obchody. Ty umějí za relativně krátkou dobu i při poklesech trhů díky vysokému riziku a výnosům ze spekulací na pády cen vydělat svým klientům až desítky procent z investice. Zároveň se ale častěji ozývají hlasy, že hlavní část zisků jde na konta manažerů fondů. Případné ztráty však odnesou především zákazníci. O nerovných podílech na realizovaných ziscích píše ve své knize Fata morgána hedgeových fondů jejich bývalý zaměstnanec Simon Lack. Ten tvrdí, že jen pár desítek těchto fondů dokázalo přinést zisk většině investorů. A zdůrazňuje, že v roce 2008 fondy kvůli obrovským ztrátam přišly o více peněz, než za dobu své existence vydělaly. Poukazujeme ale především na obrovský nepoměr při "porcování kořisti" a dospívá k šokujícímu závěru. Během let 1998 až 2010 si podle něho investoři hedgeových fondů "odnesli" zisky ve výši devíti miliard dolarů. Samy fondy a jejich majitelé či správci ale díky poplatkům vydělali celých 440 miliard. To je 98 procent všech zisků. Navíc i správci hedgeových fondů bývají podezříváni, že ztráty ponechají kientům a zisky inkasují stranou pro sebe. Například v roce 2009 musel správce Hedgeového fondu Renaissance Institutional Equities Fund James Simons vysvětlovat investorům, jak je možné, že hlavní fond v kritickém roce 2008 prodělal, zatímco jeho zvláštní exkluzivní fond vlastněný výhradně jím a společníky, vydělal až 80 procent. Simons nepřijemnou situaci "ustál" s odkazem na pokles všech trhů v roce 2008, pachuť investorům ale zůstala.
Situace, kdy hypoteční banka (www.hypotecnibanka.cz) či investiční fond špatně poradí klientovi a ten na investici prodělá, zatímco finanční společnost slaví zisk, se může na první pohled zdát nelogická. Jde však o důsledek kritizované a nijak nelegální praxe, kdy je finančním ústavům povoleno obchodování na vlastní účet. Investiční společnost tak není závislá na provizích z realizovaných obchodů, na nichž vydělali klienti. Naopak může sama na prodělku klienta vydělat, pokud mu dá "správné" doporučení. Nejlépe to ukázala americká hypoteční krize z roku 2007. Ve Spojených státech pod vlivem státní politiky "vlastní dům pro každého" poskytovaly hypoteční banky hypotéky ve velkém lidem, u nichž bylo předem jasné, že nebudou schopni ze svých příjmů závazky splácet. Pak tyto hypotéky shromažďovaly do balíků krytých dluhopisy a prodávaly je jako "bezrizikový" investiční instrument svým klientům. V lepším případě se tak pouze zbavily hypoték (www.csob.cz) odsouzených k nesplacení. V horším případě navíc proti těmto dluhopisům, jež samy označovaly za prostředek jistého a bezpečného zisku, spekulovaly, a tím srážely jejich cenu. Například americký miliardář John Paulson, prezident hedgeového fondu Paulson&Co., na splasknutí hypoteční bubliny vydělal v roce 2007 podle odhadů až patnáct miliard dolarů. On sám zisk vysvětloval dobrou intuicí a správnou předpovědí finanční krize, díky níž mohl investovat "nakrátko" na propad cen balíků toxických hypoték. Podle některých zdrojů ale Paulson sám krizi "pomohl", když spolupracoval s bankami - mimo jiné i Goldman Sachs - na sestavování a oceňování toxických balíků. Na rozdíl od kientů těchto hypotečních bank, kteří se těšili na zisk z bezrizikové investice do instrumentů s nejvyšším hodnocením od ratingových agentur, věděl o jejich bezcennosti. A podle toho se zařídil. Chování bank v době před finanční krizí se nakonec stalo i terčem amerických úřadů. Ty loni na podzim zažalovaly celkem sedmnáct finančních domů právě kvůli tomu, ža zakrývaly a zkreslovaly riziko toxických hypoték ve snaze se jich zbavit často na úkor vlastních klientů. Celková škoda, k níž dospěl Federální úřad pro financování bydlení, a již z největší míry museli zaplatit američtí daňoví poplatníci, má činit až 200 miliard dolarů. Důsledkem je i nově chystaná legislativa, která má ve Spojených státech investičním bankám obchodování na vlastní účet zakázat. Dopady na zisky finančních domů jako Goldman Sachs bude mít z pochopitelných důvodů obrovské.
Současná aféra kolem Goldman Sachs vrhá špatné světlo na celý svět investic. Ve skutečnosti zdaleka ne všechny komerční banky (www.kb.cz) fungují na principu vydělávání na úkor klientů. Pokud ale bankéři, kteří spoluzavinili jednu z nejhorších finančních krizí historie, budou dále povýšeně o zákaznících mluvit jako o "blbečcích" a "hejlech", budou se muset připravit na mnohem tvrdší dohled a regulaci. Pro politiky, kteří řeší krizi šetřením na sociálních programech s zvyšováním daní, totiž budou stále lákavějším soustem. Přehození viny za všechny problémy světa na bankéře a "řešení" krize spoutáním finančních trhů pro ně bude s každou další podobnou aférou výhodnějším gestem, které alespoň na čas uklidní veřejné mínění (Němec, J. Chamtivost zatím nezná meze. Ekonom, dne 22.-28. 3. 2012, s. 36-37.).
autor. 1. EUROHYPOTÉKA s. r. o.
