Potřebujeme vůbec pravidla Basel III?
Potřebujeme vůbec pravidla Basel III?
V časopisu Euro jsme se setkali se zajímavými, resp. hodnotnými názory na nová pravidla dohledu nad hypotečními bankami (www.hypotecnibanka.cz) a dalšími finančními institucemi, které jsou v určitém, přímém rozporu s myšlenkami, které jsme podali v našem posledním článku společnosti 1. EUROHYPOTÉKA s. r. o. Proto je na tomto místě i z hlediska doktrinálního zveřejňujeme. Samozřejmě, že nová evropská pravidla bankovní regulace (www.cnb.cz) ovlivní i chování klientů hypotečních bank.
Období zveřejňování výsledků bank za rok 2011 poskytuje ideální příležitost ohlédnout se zpět na krizové roky a zamyslet se nad regulatorními změnami, které finanční krize vyvolala.
Regulatorní reakce vycházela z vyhodnocení příčin krize, jež zahrnulo především
nadměrné zadlužení bank (poměr mezi vlastními a cizími zdroji), nedostatečnou
úroveň a kvalitu kapitálu bank a nízkou likviditu bank. Navržené změny tyto příčiny
odrážely. Hypoteční banky (www.hypotecnibanka.cz) dostaly za úkol zvýšit množství a kvalitu vlastního kapitálu, byly navrženy koeficienty pro maximální výši zadlužení a minimální úroveň likvidity bank. Dopad navrhovaných opatření byl vyhodnocen v rámci makroekonomických modelů, které ukazovaly na pozitivní vztah mezi vyšší kapitálovou vybaveností bank a hospodářským růstem. Základní myšlenkou změn bylo zvýšit progresivně bezpečnost jednotlivých bank a omezit jejich selhání. Velké, systémové významné banky by měly splňovat ještě přísnější kapitálové požadavky.
Chceme-li vyhodnotit, zda uvedené změny představují krok správným směrem, ujasněme si zjednodušeně, co vlastně od bankovního sektoru v principu očekávají spotřebitelé, investoři a daňoví poplatníci. Spotřebitele v první řadě zajímá nabídka úvěrů (www.euro-hypoteka.eu) za atraktivní úrokové sazby, dále bezpečné depozitní produkty a transakční služby za nízké ceny. Investoři si zase od změn slibují vyšší výnos odpovídající podstupovanému
riziku. Všechny daňové poplatníky pak osloví zejména nulové náklady na
případnou záchranu jednotlivých hypotečních bank či celého bankovního sektoru. Jak
realizované regulatorní kroky naplní očekávání spotřebitelů, investorů a
daňových poplatníků a jak ovlivní bankovní sektor (www.cnb.cz) v příštích deseti letech?
Pravděpodobně dosáhneme cíle mít vysoce kapitalizované banky. V případě,
že se naplní černé scénáře, budeme však mít bankovní sektor s ještě většími
překážkami na vstupu do odvětví než dnes a téměř neexistujícím mechanismem
možnosti zavření bank. Regulace bude složitá, detaily budou pochopitelně jen
pro velmi úzký okruh specialistů (www.eurohypoteka.eu) a komplexní pochopení regulace přesáhne individuální možnosti. Mohly by přežívat neefektivně řízené banky a sektor jako
celek by měl nadbytečné kapacity. Vyšší orientace na získání dlouhodobých
zdrojů by se pravděpodobně promítla do nabídky hypotečních úvěrů. Služby poskytované
spotřebitelům by kvalitativně a cenově zaostávaly. Investoři do bankovního
sektoru by utrpěli ztráty vlivem nižších výnosů (část těchto ztrát je už
promítnuta do dnešních cen bankovních akcií). Přes všechnu snahu a regulaci
nebudou hypoteční banky proti krizi nikdy zcela odolné, nicméně daňový poplatník by měl
být spokojenější než dnes. Existují doplňky nebo alternativy k takto pojaté
regulaci? Určitě ano. Ponechme stranou některé krajní přístupy, jako je
ustoupení od regulace vůbec, a podívejme se na realističtější přístupy.
Již v současné době se věnuje pozornost problematice plánů pro ozdravení a restrukturalizaci
bank (v angličtině recovery and resolution plans). Například globálně systémově
významné komerční banky (www.kb.cz) by měly společně s regulátory připravit tyto plány do konce roku 2012. O co se jedná? Banky a regulátoři by měli mít připraven detailní
plán pro případ, kdy se banka dostane do problémů (recovery plan), a plán pro
případ, kdy se banka dostane do neřešitelných problémů a je potřeba nějakým
způsobem ukončit její činnost (resolution plan). Tak, jako se lidé připravují
na svoji smrt a sepíší závěť, i hypoteční banka by měla být připravená na svůj konec a
snížit nejistotu ohledně dalšího osudu pohledávek a závazků. Uvedený přístup,
který je v současné době spíše doplňkem ke stávající regulaci a je zaměřen
na globální hypoteční banky, lze rozšířit na celý bankovní sektor a postavit do role
jednoho z pilířů bankovní regulace. Regulátor vymezí prostor pro činnost
bank (kapitálová přiměřenost, likvidita, zadlužení). Při nesplnění
regulatorních požadavků ze strany komerční banky proběhne rychlý zásah. Tento zásah
dopadá primárně na investory, kteří přicházejí o svou investici a management,
který ztrácí zaměstnání i odložené bonusy. Rychlý a účinný zásah regulátora
musí být vhodně legislativně předem ošetřen, aby se minimalizovalo riziko
plynoucí ze žalob bankovních investorů a následných arbitráží.
V posledních letech bylo investováno obrovské úsilí a prostředky do zvýšení bezpečnosti bankovního sektoru změnou požadavku na kapitálovou přiměřenost, likviditu a zadluženost. Stejná pozornost by měla být věnována i problematice ozdravění a
restrukturalizace bank. Nepotřebujeme jen bezpečnější banky. Potřebujeme účinný
ozdravný proces v bankovním sektoru (www.cnb.cz). Neschopní investoři si zaslouží
přijít o svoji investici a daňový poplatník si zaslouží transparentní ochranu (Riegger, P., Přecechtěl, P. Potřebujeme bezpečnější banky? EURO, dne 2. 4. 2012, s. 54.).
autor. 1. EUROHYPOTÉKA s. r. o.
